Přivádět lidi k Ježíši (1)

27 Čer 2016 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Moc Páně byla s ním, aby uzdravoval.“ Lukáš 5:17

Když Ježíš jednoho dne vyučoval v nějakém domě, čtyři muži přinesli svého ochrnutého přítele, aby ho Ježíš uzdravil. Když se pro zástup nemohli dostat dovnitř, vylezli na střechu, udělali v ní otvor, spustili nemocného dolů k Ježíši a on ho uzdravil. Bible říká: „Moc Páně byla s ním, aby uzdravoval“ (Lukáš 5:17). Seděli u toho farizeové a byla tam přítomná Boží moc, aby uzdravila i je, ale oni to nepřijali. Možná tě to překvapí, ale je to pravda. Je možné být v Ježíšově přítomnosti a odejít beze změny. Proč? Protože tvůj postoj a přístup určuje, jaký bude výsledek! Pýcha a zaujaté představy, kdy si myslíš, že máš Boha „přečteného“, tě mohou připravit o to, co potřebuješ. Pavel říká: „Vždyť také nám byla oznámena radostná zvěst, stejně jako i jim. Slovo zvěsti jim však neprospělo, protože nebyli spojeni vírou s těmi, kteří slyšeli“ (Židům 4:2, ČSP). Tito náboženští vůdcové neměli „víru“. Zajímali se o to, jak Ježíše nachytat na teologické argumenty, a přitom neviděli Boží moc, která se projevila uzdravením ochrnutého. I ty můžeš mít hlavu plnou teologie, srdce plné pochybností a od Pána nic nedostat! Pátá kapitola Lukáše zaznamenává: „Když uviděl jejich víru, řekl … Tobě pravím‚ ‚Vstaň, vezmi svá nosítka a jdi do svého domu.‘ A ten hned před nimi vstal, vzal to, na čem ležel, a oslavuje Boha odešel do svého domu. Všech se zmocnil úžas a oslavovali Boha … a říkali: ‚Dnes jsme uviděli neobyčejné věci‘“ (Lukáš 5:20–26, ČSP).

Znát své postavení před Bohem

26 Čer 2016 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„… jsme tedy ospravedlněni z víry…“ Římanům 5:1

Dokud neporozumíš, jak tě Bůh vidí, budeš stále usilovat o jeho uznání a budeš se trápit, že nikdy nestačíš na jeho nároky. Cítíš se tak právě dnes? Pokud ano, zamysli se nad následujícími úseky Bible a nech se vysvobodit od pochybností:

  1. „… abychom se my v něm stali Boží spravedlností“ (2. Korintským 5:21). Pocit nehodnosti je jednou z největších satanových zbraní proti tobě, vyraz mu ji tedy z rukou. V určitém smyslu dal Bůh mezi sebe a tebe clonu, kterou je Ježíšova krev. Když se na tebe podívá přes tuto clonu, vidí tě jako spravedlivého, který má všechny hříchy odpuštěné. Proto vznikla píseň „Úžasná milost“ (Amazing Grace).
  2. Spravedlnost, kdy jsme pro Boha přijatelní … bude připočtena nám, kteří věříme, spoléháme na Boha (viz Římanům 4:22–25). Rozumíš tomu? V okamžiku, kdy jsi uvěřil v Krista, byla na tvůj účet přičtena veškerá spravedlnost, která je potřebná, aby ses dostal do nebe. Pro křesťana platí, že je rozdíl mezi jeho postavením a stavem. Pokud zhřešíš, změní to tvůj momentální stav, ale tvoje trvalé postavení zůstává „v Kristu“ (viz Římanům 8:1). Možná řekneš: „A co moje selhání?“ To je změna tvého stavu a Duch svatý na něm pracuje každý den (viz 2. Korintským 3:18). Proměna, tedy „změna podoby“ je každodenní proces. Během tohoto procesu tě Bůh stále vidí jako spravedlivého! Jinými slovy, spravedlnost není otázka našeho výkonu, ale našeho postavení. Bůh ti dal trvalé postavení ve chvíli, kdy tě zachránil. Víš tedy, jaké je tvé postavení před Bohem?

Nebuď hrubý

25 Čer 2016 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Nebude se po ní ubírat hrubý…“ Izajáš 35:8, přel. z angl.

Bible říká: „Bude tam silnice a cesta a ta se bude nazývat cestou svatou. Nebude se po ní ubírat hrubý…“ (Izajáš 35:8, přel. z angl.). Nebylo by skvělé, kdyby hodní a ohleduplní lidé měli svou silnici, která by byla jen pro ně? Když se podíváš kolem sebe, každou chvíli vidíš na silnici nějakého hulváta. Bezohlední řidiči bez jakékoli úcty křičí na druhé. Čím to, že jsme v dnešní době k sobě navzájem tak hrubí? Přeplněné diáře, dlouhá doba dojíždění do práce, nároční šéfové, rozmazlené děti a stres v běžném životě? Trpělivost je dnes velká vzácnost. Nevychovanost a nezdvořilost se v komunikaci stala běžnou praxí, dokonce i mezi opravdovými křesťany. Co se stalo s Ježíšovým zlatým pravidlem, které nám dal? „Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, jednejte i vy s nimi“ (Lukáš 6:31). Většinou nás náš vlastní program natolik stravuje, že nemáme ani čas myslet na druhé! Copak by neměla naše láska ke Kristu a naše touha reprezentovat ho tady na zemi mít dopad na naše všední chování? Bible říká: „Láska … není hrubá, nehledá svůj prospěch…“ (1. Korintským 13:4–5, B21). Pro hrubost není nikdy ospravedlnění. Když si uvědomíš, že jsi netrpělivý a nezdvořilý, čiň pokání a nově se rozhodni, že budeš jednat podle zlatého pravidla. Měj na paměti, že když se chováš hrubě, je to sobecké a hříšné rozhodnutí, vlastně vyjadřuješ, že nejdůležitější jsou tvoje potřeby a zájmy. Kristovi následovníci mají být trpěliví, ohleduplní a laskaví. Zkus si na to dnes vzpomenout, až se setkáš s někým, jehož jednání tě provokuje, abys reagoval nesprávným způsobem.

Jak diskutovat konstruktivně

24 Čer 2016 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Železo se ostří železem a jeden ostří tvář druhého.“ Přís­loví 27:17

Argumenty mohou být konstruktivní nebo destruktivní. Záleží na tom, jak je podáš. Častokrát se naše vztahy rozpadají nebo jsou z nich nekonečné žalostné kapitoly, protože buď nerozpoznáme, nebo nejsme ochotni podívat se na vlastní problémy ještě předtím, než se vystupňují do kritických rozměrů. Místo abychom diskutovali o tom, co mezi námi nefunguje, zapleteme se do sporu a hádáme se o to, čí je to vina. Diskuse, která konstruktivně vyjasní problém, je lepší než dohadování, které přináší obviňování a je destruktivní. To zraňuje, vyvolává hněv, postoj obrany, agresivní pocity, zahořklost a další silné emoce. Proto Bible říká: „Je ctí pro muže upustit od sporu, kdejaký pošetilec jej však rozpoutává“ (Přísloví 20:3). Jak to vypadá kolem nás? Každý z nás se setkává s odlišnými názory a neshodami. Jsou součástí i těch nejlepších vztahů a je třeba si uvědomit, že ne každý konflikt pramení ze zlého jednání. Často vzniká nevinnou chybou a prostou nepozorností. Když začneme poctivě a důkladně diskutovat o příčinách konfliktu, pomůžeme tím vnést jasno, porozumění a ocenění pozice druhého. A nadevše: Nebuď hluchý! Dávej pozor, co druhý říká. Není nic horšího, než když dáváš druhému najevo, že ho neposloucháš. Právě otevřenou láskyplnou diskusí se naše názory a vztahy vybrušují a čistí. To, když se něčím nechceš zabývat, může ubližovat vašemu vztahu víc než cokoliv jiného. Proto Bible říká: „Železo se ostří železem a jeden ostří tvář druhého“ (Přísloví 27:17).

Verš k vystřízlivění

23 Čer 2016 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni…“ Matou­š 7:2

To je verš k našemu vystřízlivění: „Nesuďte, abyste nebyli souzeni“ (Matouš 7:1). Ježíš byl na náboženské lidi své doby tvrdý, protože marnili čas puntičkářskými výčitkami. Odsuzovali učedníky, že si nemyjí ruce, nebo Ježíše, že uzdravuje v sobotu. Podívej se a zamyli se na Ježíšovou odpovědí: „Vy soudíte podle zdání. Já nesoudím nikoho. Jestliže já přece soudím, je můj soud pravdivý, neboť nesoudím sám, ale se mnou i ten, který mě poslal“ (Jan 8:15–16). Několik otázek, které by sis měl zodpovědět: „Soudíš druhé podle toho, co dělají, a sebe podle svých úmyslů? Když něčí chování neodpovídá tomu, jak by ses rozhodl ty, neukvapuješ se se svými komentáři? Když s tebou lidé nedrží krok nebo dělají něco jinak, než bys ty chtěl, označíš je za líné nebo zbytečné? Když o někom slyšíš něco negativního, říkáš to dál, aniž by sis ověřil, zda je to pravda?“ Benjamin Franklin řekl: „Rozhodl jsem se, že o nikom nebudu mluvit špatně … dokonce ani tehdy, když to bude pravda. Raději omlouvám to, z čeho je druzí obviňují, a při vhodné příležitosti říkám o každém všechno dobré, co o něm vím.“ Pokud máš opravdový zájem o někoho, kdo jde nesprávným směrem a zasloužil si, aby s ním o tom někdo mluvil, udělej to v duchu lásky. A pamatuj, že to právo máš díky tomu, že důsledně projevuješ lásku a pečuješ o něho.

Můžeš něco změnit

22 Čer 2016 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„… jsem jak ptáče, jež na střeše osamělo.“ Žalm 102:8

Cítíš se neschopný pro práci, kterou ti Bůh svěřil? Myslíš, že si nevybral správně? Mnoho hrdinů v Písmu se cítilo stejně. David, jehož žalmy jsou povzbuzením pro miliony, muž podle Božího srdce, naříká: „… jsem jak ptáče, jež na střeše osamělo“ (Žalm 102:8). Je těžké si představit nenápadnější ptáče, než je vrabec, a přece o něm Ježíš říká: „A ani jeden z nich nepadne na zem bez dopuštění vašeho Otce“ (Matouš 10:29). Jeden spisovatel píše: „V našem neosobním světě je tak snadné někoho podcenit. Když se mi zdá, že je kolem mě tolik schopnějších, obdarovanějších, úspěšnějších a důležitějších lidí, kdo jsem já, abych si myslel, že znamenám něco důležitého? Neuspokojí vás, že Martin Luther King, Walt Disney, Winston Churchil, Irving Berlin, Abraham Lincoln, Charles Wesley i matka Tereza se cítili podobně? … Kolik lidí pomohlo oloupenému na cestě do Jericha? Kolik lidí bylo vybráno, aby šli k faraónovi a vyvedli Izrael z Egypta? O kolik ztracených ovcí se pastýř postaral? Kolik lidí Bůh použil k přípravě cesty pro Mesiáše? Vždy jen jednoho! Před staletími si Ester myslela, že nic nezmůže. Byla to židovská manželka perského krále, vtažená do katastrofálního rozhodnutí, které by Židy vyhladilo. Stejně jako každý, kdo stojí v mezeře, také Ester byla ochotna se dokonce obětovat, prohlásila: ‚… Mám-li zahynout, zahynu‘ (Ester 4:16). Polož si dnes otázku: ‚Co bych měl udělat?‘ Můžeš něco změnit.“

Konstruktivní stěžování

21 Čer 2016 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Mojžíš tedy předložil jejich právní záležitost Hospodinu.“ 4. Mojžíšova 27:5

Když dostaneš nálepku stěžovatele, lidé se ti začnou vyhýbat. Ve Starém zákoně je zajímavý příběh o pěti dcerách Selofchada. Problém spočíval v tom, že jejich otec zemřel na poušti ještě předtím, než Izraelci přišli do zaslíbené země. Neměl syny, kteří by zdědili zemi, a zákon nedovoloval, aby ji získaly ženy. Bez otce, bratrů, manželů, synů nebo jiných mužů v nejbližší rodině zůstaly Selofchadovy dcery úplně bez pozemku. Nebylo to spravedlivé, ale bylo to podle tehdejšího zákona. Než aby si sestry stěžovaly někde jinde, přinesli svou žádost o dědictví k Mojžíšovi a předákům. Když Mojžíš přinesl jejich případ před Boha, ten souhlasil a jejich žádosti vyhověl (viz 4. Mojžíšova 27:1–11). Co si myslíš? Jak by to dopadlo, kdyby chodily kolem a každému, kdo by jim byl ochoten naslouchat, si stěžovaly? Sotva by nějaké dědictví dostaly! Ale ony šly přímo k tomu, kdo s tím mohl něco udělat, konkrétně k Mojžíši a k Bohu. Rád bych, kdybychom pochopili, že Bůh nemůže žehnat těm, kteří si stěžují! Tento hřích ho hněval do té míry, že celé generaci Izraelců nedovolil, aby zdědili zaslíbenou zemi, když už stáli na jejím samém prahu. Možná řekneš: „No, snášel jsem nespravedlnost, tak komu bych si měl stěžovat?“ Hospodinu, tomu, kdo s tím může něco udělat! Žalmista napsal: „Volám k Hospodinu, úpím, volám k Hospodinu, prosím…“ (Žalm 142:2). To je nejlepší rada, kterou si můžeš vzít k srdci.

„Tento den je dnem radostné zprávy a my jsme zticha.“ 2. Královská 7:9

Město Samaří bylo obklíčeno aramejskou armádou a nikdo nemohl dovnitř ani ven. Byla to zoufalá situace. Obyvatelé města se blížili k smrti vyhladověním. Čtyři malomocní, kteří byli odděleni a museli žít venku za městskými hradbami, se rozhodli jít do aramejského tábora v naději, že se nad nimi někdo slituje a možná jim dá jídlo a vodu. Když tam však přišli, zjistili, že andělské vojsko zahnalo nepřátele na útěk. Aramejci byli pryč a nechali po sobě jídlo, vodu, oblečení i cennosti. Tito čtyři malomocní nemohli uvěřit, jaké štěstí je potkalo! Jedli, pili, převlékli se ze svých hadrů do pěkného oblečení, posbírali cennosti a schovali je někam, kde by je později našli. Potom si uvědomili, že v Samaří jejich vlastní lidé hladoví, žízní, jsou nemocní, mají nedostatek a umírají. Najednou se ocitli před rozhodnutím: Necháme si to všechno pro sebe, nebo se o to rozdělíme s těmi, kdo to potřebují stejně jako my? „Potom si vespolek řekli: ‚Neměli bychom takto jednat. Tento den je dnem radostné zprávy a my jsme zticha. Budeme-li vyčkávat až do ranního úsvitu, stihne nás trest. Pojďme to tedy ohlásit v královském domě‘“ (2. Královská 7:9). Dnes potkáš někoho, kdo je duchovně hladový a potřebuje Ježíše. Co uděláš? Pokud mu nic neřekneš, kdo mu to řekne? Jestliže mu nebudeš zvěstovat evangelium, může duchovně umřít. Říkáš si: „Já jsem nesmělý.“ Bůh použil tyto čtyři společenské vyvrhele k tomu, aby přinesli zprávu o vysvobození. A pokud Bohu dovolíš, on si k tomu dnes použije i tebe.

Rozlišuj, kdo zneužívá druhé

19 Čer 2016 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„… přemohl ji, znásilnil ji …“ 2. Samuelova 13:14, ČSP

Bohem daný mateřský instinkt je jedním z faktorů, který činí ženy zvlášť zranitelné vůči různým druhům zneužívání a manipulace. Ženy jsou pečovatelky, potřebným lidem poskytují péči, lásku a dodávají jim vnitřní sílu. Maminky se například rády starají o malá, bezbranná miminka. Této zdravé touhy však příliš často zneužívají ti, kdo si chtějí uspokojovat vlastní chtíče. Někdy se zdá, že čím bezmocněji muž jedná, tím se některé ženy stávají mateřštější. A zlí muži toho zneužívají, aby k nim našli cestu. Proto je dar či schopnost rozlišování (viz 1. Korintským 12:10) tak důležitý. Kolem nás je mnoho úžasných mužů, ale je třeba varovat, že existují také muži, kteří jsou ze stejného těsta jako Davidův syn Amnón. Třináctá kapitola 2. Samuelovy uvádí takový tragický příklad, kdy Amnón zneužil svou nevlastní sestru Támar. Byl nebezpečný a není jediný. Násilí ve vztazích a v manželství narůstá alarmujícím tempem. Zneužívání se týká fyzického napadení, znásilňování, psychických hrozeb, stalkingu (opakovaného obtěžování) a finančního vydírání. Základem zneužívání je touha získat a udržet si kontrolu nad druhým člověkem. Pro ženu je zvlášť důležité nedopustit, aby ji samota nebo mateřský pečovatelský instinkt dotlačil k tomu, že by se stala obětí takového Amnóna. Pokud jsi právě v podobné situaci, okamžitě zatáhni záchrannou brzdu, odhal násilníka a vyhledej pomoc.

„Hle, já a děti, které mi dal Hospodin…“ Izajáš 8:18

Není třeba utrácet velké peníze na to, abyste mohli vést naplněný rodinný život. Děti mají nejraději jednoduché činnosti, které se mohou opakovat. Chtějí, abychom jim četli stejné příběhy třeba stokrát, a poslouchají stále stejný vtip, i když už jeho pointu znají. Takový společný život s rodiči bývá větší hodnotou než drahé hračky nebo jednorázové akce. James Dobson říká: „Jeden můj přítel se kdysi zeptal svých dospělých dětí, na co si z dětství vzpomínají nejraději. Že by na společné prázdniny nebo na cesty do Disneylandu nebo do ZOO? Kdepak, omyl. Nejraději vzpomínají, jak si s nimi tatínek lehl na podlahu a všichni čtyři se spolu prali. Spolu se najednou pustili do velkého tatínka a smáli se, až se popadali za břicho. To je způsob, jak uvažují děti. Nejdůležitější v rodinném životě je často to, co je zaměřené na spontánnost a osobní přístup. Zaneprázdnění a vyčerpaní tatínkové a maminky, zvlášť ti, kteří mají dost peněz, se často snaží své děti „uplácet“ hračkami, autíčky, drahými výlety. To funguje jen málokdy. Děti nejvíc chtějí, aby mohly trávit čas se svými rodiči – vyrábět něco v garáži, zpívat v autě, zajet si ke starému rybníku. Hračky, se kterými si jednou pohrají, nemohou konkurovat zábavě, kdy jsou rodiče spontánně s dětmi. Na takové chvíle budou vzpomínat celý život.“ Možná k tomu řekneš: „Ale já na to nemám čas!“ Pokud nemáš čas být součástí života svých dětí, pak jsi zaneprázdněný přespříliš! Uspořádej si své priority a začni dělat nějaké změny.

O SPKD

Slovo mělo v historii vždy mimořádný význam. Sloužilo nejen jako základní mluvený nebo psaný prostředek pro vyjádření lásky, ale stávalo se i nástrojem pro prosazování vlastních ambicí a mocenské síly. V současné konzumní společnosti, žijící spíše ve virtuálním světě než na pevných a skutečných hodnotách, se funkce slova velice rychle mění. Slovo ztrácí na závaznosti, mizí rovina mezi pravdou a lží a nedodržet dané slovo zase tak moc nevadí.

I přesto zde máme Slovo, které je vždy pravdivé a věčně platné. Bible – Boží Slovo je darem od Boha, který nám ukazuje svoji velikou lásku a proměňuje Slovem životy lidí. Stejně tak nám Boží Slovo často poradí ve sporném okamžiku našeho života, jak se správně rozhodnout. Boží Slovo dává život, Boží Slovo uzdravuje, Boží Slovo dává pokoj.

Dopřejte si tedy na našich stránkách každodenní zamyšlení nad Božím Slovem a nechte ho proudit do svého srdce.

Nechť přinese pokoj a radost vám všem.


Odkazy na weby s ikonou

Víra, křesťanství, náboženství