Začni hned

28 Srp 2016 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Na tváři rozumného se zračí moudrost, ale oči hlupáka těkají po končinách země.“    Přís­loví 17:24

Úspěšní lidé mají jednu společnou věc – vypěstovali si zvyk dělat věci, které neúspěšní lidé nejsou ochotní dělat. Všichni chceme více peněz, ale ne všichni chceme více pracovat. Všichni bychom byli rádi štíhlí a měli pěknou postavu, ale ne všichni jsme ochotní správně jíst a denně cvičit. Podpěrnými body úspěchu jsou odhodlání a důslednost. Bez odhodlání nikdy nezačneš a bez důslednosti nikdy nic nedokončíš. Začátek je nejtěžší, protože nacházíme spoustu důvodů, proč nezačít. Proto:

  1. Začni s málem. Udělej první krok. Nemůžeš udělat druhý krok, dokud jsi neudělal ten první. Když uděláš první krok, kterým si stanovíš priority, pomůže ti to zaměřit pozornost správným směrem. Nečekej ale, že hned pochopíš všechno, co je třeba. „Abraham věřil, a proto uposlechl, když byl povolán, aby šel do země, kterou měl dostat za úděl; a vydal se na cestu, ačkoli nevěděl, kam jde“ (Židům 11:8). Bůh tě povede, když budeš v pohybu, takže potřebné se dozvíš až na cestě.
  2. Začni u sebe. Pokud chceš, aby druzí na tebe reagovali jinak, nabídni jim jiný soubor postojů a jednání, aby měli na co reagovat.
  3. Začni brzy. Kdosi řekl: „Noe nečekal, až k němu připluje loď – postavil ji.“ Těžká práce je souborem nahromaděných snadných věcí, které jsi neudělal, kdy jsi měl. Pravdou je, že úkol se zdaleka nebude zdát tak těžkým, když ho přestaneš odkládat.
  4. Začni teď. Na co čekáš? Až skončíš školu, oženíš se, budeš mít děti, až děti odejdou z domu, až půjdeš do důchodu, nebo až zemřeš? Pokud budeš čekat příliš dlouho, budeš litovat jediné věci – že jsi nezačal hned.

Budování opravdových vztahů

27 Srp 2016 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„… miloval své, kteří jsou ve světě, a prokázal svou lásku k nim až do konce.“ Jan 13:1

Lidé každodenně tráví hodiny na sociálních sítích jako je Facebook. V mnoha případech to dělají proto, že jsou osamělí. Na takovém způsobu komunikace není nic špatného. Ve skutečnosti sociální média nabízejí církvi jeden z nejlepších nástrojů, který kdy měla k zasažení světa evangeliem. Nicméně v časech, kdy je tak snadné zanedbávat skutečné vztahy, bychom neměli zapomínat, co je hlavním smyslem kontaktů s druhými lidmi. Jeden spisovatel napsal: „Život je mnohem bohatší, když máme přátele, s nimiž můžeme sdílet své radosti i problémy. Naneštěstí velkým problémem a zdrojem bolesti mnohých lidí zůstává osamělost. Nikdo z nás se ale nemusí smiřovat se samotou. Samota je ‚léčitelná‘, jestli ne dokonce zbytečná.“ Skutečné vztahy se nebudují posíláním aktualizací nebo velmi podnětných citátů přes Twitter. Vyžadují více času. Tou nejlepší sociální sítí je naplňování potřeb druhých způsobem, jakým se to nikdy nedá uskutečnit bez osobního kontaktu. Tak to dělal Ježíš. Většina jeho veřejné služby spočívala v tom, že se dával dvanácti mužům, kteří potom šli v jeho jménu a dávali druhým sebe. Bible to popisuje slovy: „… miloval své, kteří jsou ve světě, a prokázal svou lásku k nim až do konce“ (Jan 13:1). Mnoho lidí se v dnešní době v hloubi duše cítí tak, jak to vyjádřil žalmista: „Jsem na duchu skleslý, ale ty znáš moji stezku! Na cestě, jíž kráčím, osidlo mi nastražili“ (Žalm 142:4). Jestliže chceš naplnit potřeby lidí a budovat opravdové vztahy, musíš k lidem přistupovat zblízka a osobně. Stejně, jako to dělal Ježíš, který je naším příkladem.

„… nýbrž to, co je skryto v srdci a co je nepomíjitelné: tichý a pokojný duch; to je před Bohem převzácné.“     1. Petrova 3:4

Princezna Diana byla považována za jednu z nejkrásnějších žen světa. Přesto se jí to, co viděla v zrcadle, nelíbilo. Dovedlo ji to až k poruše příjmu potravy. Ta nemoc se jmenuje bulimie a je způsobena sebepohrdáním. „Kult krásy“ mnohé z nás infikoval podobným pocitem nedostatečnosti a méněcennosti. Problém je v tom, že se díváme do špatného zrcadla. Je dobré udržovat si fyzickou kondici a oblékat se tak, abychom vypadali dobře. Je ale špatné na fyzickém vzhledu zakládat svou hodnotu. Proč? Protože bojuješ předem prohranou bitvu proti matce přírodě a otci času. Přemýšlej nad těmito třemi verši z Písma:

  1. „Zlatý kroužek na rypáku vepře je žena krásná, ale svéhlavá a rozmarná“ (Přísloví 11:22). Tento verš by se dal vyjádřit jednou krátkou větou: „Krásným tě činí to, co děláš.“
  2. „Klamavá je líbeznost, pomíjivá krása; žena, jež se bojí Hospodina, dojde chvály“ (Přísloví 31:30). Jinými slovy: „Krása může přitahovat pozornost, ale pouze krásou charakteru si získáš úctu.“
  3. „… nýbrž to, co je skryto v srdci a co je nepomíjitelné: tichý a pokojný duch; to je před Bohem převzácné“ (1. Petrova 3:4). Aneb: „Bůh měří jinou mírou; u něj je krása vnitřní záležitostí.“

A ještě je tu jedna věc – lidé se k tobě budou chovat podle toho, jak se k sobě budeš chovat ty sám. To znamená, že až si začneš vážit „krásy“, kterou do tebe Bůh vložil, ostatní si jí začnou vážit také.

„Vším způsobem budete obohacováni, abyste mohli být velkoryse štědří…“        2. Korintským 9:11

Pokud dáváš, aby se naplnila slova modlitby Páně: „Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi“ (Matouš 6:10), Bůh zajistí, že budeš mít všechno, co potřebuješ, ve chvíli, kdy to budeš potřebovat. To jsou Boží záruky, které by měly rozptýlit tvé obavy z dávání. Ve skutečnosti existuje jen jediná věc, na niž by sis měl při dávání dát pozor – abys své dávání neomezoval tak, jako bys s Bohem ve svých financích nepočítal. Neexistuje nic, čím by sis mohl zasloužit Boží lásku. Pokud ale chceš chodit v jeho požehnání, musíš mít víru a řídit se jeho pokyny. Proto by sis měl položit otázku: „Kdo je lépe schopen naplnit mé potřeby, Bůh nebo já sám?“ Když budeš štědrý vůči Bohu, on zajistí, že budeš mít víc než dost, abys mohl být štědrý i jinde. Nejdříve ale chce vidět, že investuješ do jeho království – ne kvůli tomu, že od něj chceš něco dostat, ale kvůli tomu, že si ceníš jeho věčných záměrů víc než svých vlastních zájmů. Jsi připraven vykročit ve víře a aplikovat zákon setby a sklizně tak, že Boha pozveš do svých financí? Peníze jsou často těmi posledními dveřmi, které Bohu otevřeme, protože si myslíme, že reprezentují naše zajištění. Pokud chceš být skutečně finančně zabezpečený, vpusť Boha do svých peněz co nejdříve. Čím dříve začneš zasévat, tím dříve budeš sklízet. Až se to stane, už nikdy nebudeš dělat věci stejně jako dřív.

Jak se stát dobrým vedoucím

24 Srp 2016 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Moudrému dej a bude ještě moudřejší, pouč spravedlivého a přibude mu znalostí.“    Přís­loví 9:9

Ať už tě Bůh povolal za vedoucího v církvi, v podniku nebo doma, měl bys vždycky praktikovat dvě důležité zásady:

  1. Vztahuj se k lidem, kteří tě potáhnou dopředu. Šalomoun řekl: „Moudrému dej a bude ještě moudřejší, pouč spravedlivého a přibude mu znalosti“ (Přísloví 9:9). Při pohledu na lidi, s nimiž trávíš čas a sdílíš své myšlenky, se dá hodně říci o nasměrování tvého života. Jejich hodnoty a priority ovlivňují způsob, jakým myslíš a jednáš ty. Jestliže jsou pozitivní a odhodlaní růst, pak tě jejich hodnoty a priority budou povzbuzovat a tlačit, abys toužil růst. Není vždycky příjemné spolupracovat s lidmi, kteří jsou v růstu před tebou, nicméně je to vždycky přínosné. Proto se snaž budovat vztahy s lidmi, kteří tě budou motivovat a potáhnou tě. Nemysli přitom jenom na to, co můžeš získat; přines do toho vztahu něco i ty. Pamatuj, že musíš usilovat o vztah oboustranně přínosný pro obě strany, jinak nevydrží.
  2. Buď si vědom principu výměny. Jak se zvětšuje zodpovědnost, zmenšují se práva. Ve světě, kde cestu k úspěchu často provázejí výhody a privilegia, lidé někdy málo myslí na zodpovědnost, související s cestou vzhůru. Jak kdysi řekl John D. Rockefeller: „Každé právo s sebou nese zodpovědnost, každá příležitost povinnost a každé vlastnictví úkoly.“ Ježíš shrnul hlavní myšlenky o vedení do jedné věty: „Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více“ (Lukáš 12:48).

Modlitby, které hýbou horami

23 Srp 2016 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„… kdo řekne této hoře: ‚Zdvihni se a vrhni se do moře‘ – a nebude pochybovat, ale bude věřit, že se stane, co říká, bude to mít.“    Marek 11:23

Čelíš problému, který ti připadá jako hora? Ježíš řekl: „Amen, pravím vám, že kdo řekne této hoře: ‚Zdvihni se a vrhni se do moře‘ – a nebude pochybovat, ale bude věřit, že se stane, co říká, bude to mít. Proto vám pravím: Věřte, že všecko, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno, a budete to mít. A kdykoli povstáváte k modlitbě, odpouštějte, co proti druhým máte, aby i váš Otec, který je v nebesích, vám odpustil vaše přestoupení. Jestliže však vy neodpustíte, ani váš Otec, který je v nebesích, vám neodpustí vaše přestoupení“ (Marek 11:23–26). Zde nám Ježíš dává tři klíče k vyslyšení modliteb:

  1. Promlouvej nad svým problémem Boží slovo. „Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst: Nenavrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal“ (Izajáš 55:11).
  2. Krm svou víru a pochybnosti nech vyhladovět. „Proto vám pravím: Věřte, že všecko, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno, a budete to mít“ (Marek 11:24).
  3. Neustále odpouštěj. „A kdykoli povstáváte k modlitbě, odpouštějte, co proti druhým máte, aby i váš Otec, který je v nebesích, vám odpustil vaše přestoupení“ (Marek 11:25). Hora ve tvém životě se nemůže pohnout, jestliže v sobě skrýváš neodpuštění. Boží ochota odpovídat na tvé modlitby závisí na tvé ochotě odpustit člověku, který ti ublížil. Proto se zeptej sám sebe: „Stojí mi za to držet v sobě hořkost?“ Bernard Meltzer řekl: „Když odpustíš, minulost tím nemůžeš nijak změnit. Určitě ale změníš budoucnost.“ Ať už si myslíš, že si ten provinilec zaslouží odpuštění nebo ne, odpusť mu pro své vlastní dobro – aby se „tvá hora mohla pohnout“.

„… Bůh nikomu nestraní…“ Skutky 10:34

Mnozí z nás jsou jako jedna dáma, která na modlitebním setkání řekla: „Miluji všechny kolem sebe.“ Problém je, že měla zavřené oči! Předpojatost nás vede k tomu, abychom bez otázek přijímali názory a předsudky, které jsme slyšeli během dospívání, a abychom nezpochybňovali výroky třeba i úzkoprse smýšlejících lidí. Málokdy se zastavíme a ptáme se: „Je to pravda?“ Anebo, což je ještě důležitější: „Líbí se to Kristu?“ Předpojatost degraduje lidi do druhé kategorie občanství například kvůli barvě jejich pleti, pohlaví, ekonomickému postavení, církevní příslušnosti nebo okolnostem jejich narození. Někdy jsou naše předsudky tak hluboce zakořeněné, že si je nejsme schopni sami uvědomit a při konfrontaci s nimi reagujeme hněvivě. Bůh nás tak ale nenechá. Pavel se postavil Petrovi, budoucí hlavě církve, kvůli tomuto hříchu: „Nejprve jídal totiž společně s pohany; když však přišli někteří lidé z okolí Jakubova, začal couvat a oddělovat se, protože se bál zastánců obřízky“ (Galatským 2:12). Pavel nad Petrem nemávnul rukou kvůli tomu, že Petr měl jiné kvality, které to kompenzovaly. Ne, Petrovo chování zraňovalo lidi a vrhalo špatné světlo na církev, proto ho Pavel pojmenoval. Nejvíce citovaným textem z Bible je: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“ (Jan 3:16). Všimni si slov „žádný, kdo v něho věří“. To znamená, že pod křížem jsme si všichni rovni. Tam Bůh nedělá žádné rozdíly. Dříve, než se budeš moct vypořádat s předsudky v životě někoho jiného, musíš se s nimi vypořádat v životě vlastním. Proto si přiznej své skryté předsudky a jednej s nimi.

„Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána.“    Jakub 1:5

Včera jsme mluvili o poddajných dětech a porovnávali jsme je s dětmi vzdorovitými. Každý rodič, který má dvě nebo více dětí, je pravděpodobně požehnán alespoň jedním od každého z nich. Když je jedno dítě jako pytel dynamitu a druhé nejdražší zlatíčko, může být poddajné, něžné dítě snadno znevýhodňováno. Jakmile je tu nějaká nepříjemná práce, čeká se, že ji udělá ono, protože maminka s tatínkem nemají energii k zápasu s „tygrem“. Když je nutné, aby se jedno dítě obětovalo nebo se něčeho vzdalo, máme tendenci vybrat to, které si nebude stěžovat příliš hlasitě. Za takových okolností je poddajné dítě v nevýhodě. Následky takové nespravedlnosti by měly být zřejmé. Poddajné dítě se časem rozzlobí. Prožívá pocit bezmoci a vzteku, který bublá pod povrchem. Je jako starší syn v podobenství o marnotratném synu (viz Lukáš 15:11–32). Nebouřil se proti svému otci, ale nelibě nesl pozornost, které se dostávalo jeho nezodpovědnému bratrovi. To je typické! Proto se musíš snažit udržet při jednání se svým poddajným dítětem rovnováhu. Dej pozor, aby se mu dostávalo stejného dílu pozornosti. Pomoz mu najít způsob, jak vycházet se svým panovačným sourozencem. V rozumných mezích mu dej prostor dělat vlastní rozhodnutí. Výchova dětí není nic snadného. Dokonce i ty „nejlépe zvladatelné“ potřebují naše poctivé úsilí – a Boží moudrost. A ta je k dispozici: „Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána“ (Jakub 1:5).

„Všichni tví synové budou Hospodinovými učedníky; hojnost pokoje zjednám tvým synům.“    Iza­jáš 54:13

Existují dva typy dětí. První jsou poddajné – to jsou ty, které od druhého týdne života prospí celou noc, broukají na své prarodiče a usmívají se, když je přebalujeme. Nikdy nejsou mrzuté cestou do obchodu, nebo když s nimi jdeme k lékaři. Když jsou starší, rády si uklízejí svůj pokoj a domácí úkoly si dělají skvěle a bez vyzvání. Ve druhé skupině jsou děti vzdorovité, děti se silnou vůlí. Matčinu pozornost si získávají dlouho před narozením, protože „vyrývají své iniciály“ na stěny její dělohy a kopou jako šílené. Když přicházejí na svět, křičí „kvůli teplotě v porodním sále a stěžují si na neschopnost zdravotnického personálu“. Počínaje osmnácti měsíci chtějí všechno řídit a každému říkat, co má dělat. Jejich nejoblíbenějším slovem je „ne“! Poddajné děti je radost vychovávat, ale i se vzdorovitými to může dobře dopadnout. Tajemství spočívá ve formování jejich silné vůle během prvních let, bez toho, že bychom lámali jejich ducha. Nejlepší je stanovit jasné hranice a potom na nich s laskavou pevností trvat. I ty nejproblematičtější děti nacházejí jistotu ve strukturovaném prostředí, kde jsou chráněna práva druhých lidí, stejně jako jejich vlastní. Když to uděláme správně, pak se i to nejvíce nezávislé dítě může naučit být zodpovědné a ukázněné. Bůh s tebou bude spolupracovat. Zaslibuje: „Všichni tví synové budou Hospodinovými učedníky; hojnost pokoje zjednám tvým synům“ (Izajáš 54:13).

Táto, začni novou tradici

19 Srp 2016 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Otcové, nedrážděte své děti ke vzdoru, ale vychovávejte je v kázni a napomenutích našeho Pána.“    Efez­ským 6:4

Táto, tvé děti si zaslouží otce, který jim bude modelem křesťanského života, bude je učit pravdě Božího slova a bude jim ukazovat, jak přijmout dar věčného života. Možná, že ve tvé rodině tato úžasná tradice začne, když ty vydáš svůj život Ježíši Kristu. Spisovatel a biblický učitel Gordon MacDonald napsal: „Existuje legenda o středověkém stavebním dozorci, který se zeptal tří kameníků na stavbě, co dělají. První odpověděl, že pokládá cihly. Druhý mluvil o tom, že staví zeď. Až třetí kameník projevil skutečnou úctu ke své práci, když řekl: ‚Stavím úžasnou katedrálu.‘ Polož stejnou otázku ohledně role v rodině kterýmkoliv dvěma otcům, a je pravděpodobné, že dostaneš stejně rozdílné odpovědi. První možná řekne: ‚Zaopatřuji rodinu,‘ zatímco druhý to možná vidí jinak a řekne: ‚Vychovávám děti.‘ První z nich svou roli vidí v zabezpečování potřeb rodiny. Druhý ale má pohled z Boží perspektivy – podílí se na formování životů.“ R. A. Torrey, velký evangelista, jednou řekl: „Úspěch člověka jako křesťanského vedoucího nemůžeme hodnotit, dokud neuvidíme jeho vnoučata.“ Táto, zamysli se nad tím – ty nejen vychováváš syny a dcery, ty vychováváš budoucí otce a matky. Formuješ dnes životy, které zítra budou formovat budoucí generace. Abys uspěl, musíš se jednou rukou držet Boha a druhou rukou musíš držet své děti.

O SPKD

Slovo mělo v historii vždy mimořádný význam. Sloužilo nejen jako základní mluvený nebo psaný prostředek pro vyjádření lásky, ale stávalo se i nástrojem pro prosazování vlastních ambicí a mocenské síly. V současné konzumní společnosti, žijící spíše ve virtuálním světě než na pevných a skutečných hodnotách, se funkce slova velice rychle mění. Slovo ztrácí na závaznosti, mizí rovina mezi pravdou a lží a nedodržet dané slovo zase tak moc nevadí.

I přesto zde máme Slovo, které je vždy pravdivé a věčně platné. Bible – Boží Slovo je darem od Boha, který nám ukazuje svoji velikou lásku a proměňuje Slovem životy lidí. Stejně tak nám Boží Slovo často poradí ve sporném okamžiku našeho života, jak se správně rozhodnout. Boží Slovo dává život, Boží Slovo uzdravuje, Boží Slovo dává pokoj.

Dopřejte si tedy na našich stránkách každodenní zamyšlení nad Božím Slovem a nechte ho proudit do svého srdce.

Nechť přinese pokoj a radost vám všem.


Odkazy na weby s ikonou

Víra, křesťanství, náboženství