Slovo pro každý den

„…budujte svůj život na přesvaté víře…“ Juda 1:20


Apoštol Juda píše: „Ale vy, milovaní, budujte svůj život na přesvaté víře, modlete se v Duchu svatém“ (Juda 1:20). Juda klade zodpovědnost za duchovní budování tebe samotného a za posilování tvé víry – zcela na tebe.
Existují dva druhy víry: mechanická víra a úmyslná víra. Pokaždé, když stiskneš vypínač světa, praktikuješ mechanickou víru. Ale když čelíš něčemu neznámému, nevyzkoušenému a nevykonanému, pak potřebuješ úmyslnou víru – víru, která věří, že Bůh „…může učinit neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit…“ (Efezským 3:20).
Pokud jsi proaktivní, tvá víra poroste. Pokud jsi pasivní, neporoste. Tak jako je to s přívalem vody proti břehu řeky, existuje narušení víry, které prostě pochází z každodenního života. Pokud neděláš nic pro to, abys upevnil a posílil svou víru, začne se zmenšovat. Kristus řekl církvi v Efezu, aby si vzpomněla na úroveň, ze které klesla (viz Zjevení 2:5). Jak zvláštní věc, když to někdo řekne! Když jsi spadl ze značné výšky, nemyslíš, že si to budeš pamatovat? Ne, pokud ten pád byl tak postupný, že sis toho ani nevšimnul. Proto se zeptej sám sebe: „Začali si všímat ti, kdo mě znají nejlépe, že zmizela záře z mých očí, radost z mého kroku, pokoj z mého ducha a Boží Slovo z mé konverzace?“
Víra je jako sval; pokud ji důsledně nepoužíváš, zakrní a stane se neschopnou. Proto dnešní slovo pro tebe je: „Probuď se a posilni to, co ještě zůstává a je už na vymření!“ (Zjevení 3:2).

„Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši…“
    Římanům 8:1


Slovo pro dnešní den je – přestaň se odsuzovat! Bůh říká: „Já, já sám vymažu kvůli sobě tvoje nevěrnosti, na tvé hříchy nevzpomenu“ (Izaiáš 43:25). Když Bůh říká, že odpustí tvůj hřích a ty trváš na tom, že na něj budeš vzpomínat, je to jako bys říkal, že tvoje normy jsou vyšší než Jeho.
Bible říká: „…Bůh v Kristu odpustil vám“ (Efezským 4:32). Když někdo ve Starém zákoně zhřešil, přinesl beránka knězi a ten prolil jeho krev na oltář jako platbu za jeho hřích. Když to bylo uděláno, záznam byl smazán a záležitost byla urovnána. Říkáš: „Ale já necítím, že je mi odpuštěno.“ Odpuštění přichází skrze víru, ne skrze pocity. Dokud žiješ podle pocitů, satan má zbraň, kterou může vůči tobě kdykoliv použít. Říkáš: „Ale to, co jsem udělal, bylo tak špatné.“ Pokud skutečně činíš pokání, pak ať jsi udělal cokoliv, je to odpustitelné. Říkáš: „Ale satan mi to neustále připomíná.“ Proto je nazýván „žalobce“. (viz Zjevení 12:10). Ale všimni si, jak můžeš zvítězit nad satanem – žalobcem: „Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví“ (Zjevení 12:11). Až tě příště bude satan obviňovat, řekni: „To jsem rád, že jsi s tím přišel.“ Potom mu řekni, co Ježíšova krev vykonala pro tebe. Když to uděláš, uteče.
Pouč se ze svých selhání, staň se silnějším skrze ně, použij je k požehnání druhých, posuň se ve svém životě dopředu a přestaň se odsuzovat!

„Cokoliv děláte, dělejte upřímně, jako by to nebylo lidem, ale Pánu.“ Koloským 3:23


Umíš si představit národ bez vůdce, pracoviště bez šéfa nebo armádu bez generála? Nastal by zmatek. Struktura vytváří pořádek; bez ní neexistuje postup dopředu. Proto neparkuješ své auto v ložnici, ani nespíš v garáži. Nauč se respektovat ty, kteří nad tebou mají autoritu. Uznávej ty, kteří žijí déle než ty, protože mají bohatství poznání, naslouchej jim a dělej pokroky. Dokud se nenaučíš přijímat příkazy, nikdy nebudeš schopen je dávat.
Ježíš tomuto rozuměl. Byl Synem Boha. Věděl více, než kterákoliv jiná lidská bytost, přesto ctil vládní autoritu, která měla moc. Když se Ho farizeové zeptali na Jeho názor na placení daní, odpověděl: „Co je císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu“ (Marek 12:17).
Říkáš slova pochybností o své vlastní organizaci? Snižuješ ty, kteří nad tebou mají autoritu? Teď s tím přestaň! Je pravda, že nejsou dokonalí. (Možná proto jsou schopni tolerovat tebe.) Pokud se stavíš proti každé instrukci, kterou dostaneš, nestěžuj si, až se lidé kolem tebe budou stavět proti tvým slovům a názorům. Zákon vzájemnosti říká, že pokud chceš, aby s tebou zacházeli s úctou, ty musíš ctít druhé. To zahrnuje ty, se kterými nesouhlasíš, nebo dokonce ty, které nemáš rád. Ježíš to tak dělal.
Modli se: „Otče, vím, že úcta k autoritě je vyučována ve Tvém Slově. Proto mi dnes připomínej, že můj úspěch závisí na mém postoji vůči těm, kteří jsou v postavení mých vedoucích. Věřím, že tak, jak já budu ctít je, tak Ty budeš ctít mě.“

„Spatřili jsme jeho slávu…“ Jan 1:14


Bible říká: „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy“ (Jan 1:14). Znát Pána Ježíše Krista osobně znamená milovat Ho, milovat Ho znamená sloužit Mu, a sloužit Mu znamená prožívat největší životní radost a naplnění. Neznámý autor napsal následující slova o Ježíši. Pokud Ho znáš jako svého Pána a Spasitele, bude to rezonovat ve tvém srdci. Pokud ne, naší modlitbou je, abys Ho chtěl dnes přijmout za svého Pána a Spasitele:
„Šel jsem životem lehkým krokem, nechal jsem se vést tím, co poskytovalo pohodlí a potěšení; až do jednoho dne, kdy jsem se na tichém místě setkal s Mistrem tváří v tvář. S pozicí, hodnotou a bohatstvím, směřující ke svému cíli, s mnohými myšlenkami na své tělo a s žádnými na mou duši; vešel jsem, abych zvítězil v šíleném životním závodě, když jsem se setkal s Mistrem tváří v tvář. Setkal jsem se s Ním, poznal jsem Ho a začervenal jsem se, když jsem uviděl jeho oči plné bolesti, upřené na mě. Toho dne jsem ochabnul a padl k Jeho nohám, zatímco se mé hrady rozpadly a zmizely. Rozpadly se a zmizely a na jejich místě jsem neviděl nic jiného než Mistrovu tvář; a já hlasitě křičel: ,Učiň mě hodným jít ve stopách tvých zraněných nohou.‘ Myslím teď na duše lidí; ztratil jsem svůj život, abych ho znovu našel; jednoho dne, kdy jsem se na tichém místě setkal s Mistrem tváří v tvář.“

„Dám ti prozíravost, ukážu ti cestu, kterou půjdeš, budu ti radit, spočine na tobě mé oko.“    Žalm 32:8

Dr. John Maxwell poukazuje na to, že musíme být schopni udělat určitě věci, aby se nám dařilo na území nejistoty:

1. Snaž se porozumět svému „koeficientu jistoty“. Vzpomeň si na své poslední velké rozhodnutí, které dobře dopadlo. Jak moc jsi si byl jistý? Osmdesát procent? Padesát procent? Pokud byla tvá nejlepší rozhodnutí udělána při 75 procentech ohodnocení, pak to je tvůj „koeficient jistoty“. Když dosáhneš této úrovně, je čas přestat diskutovat a začít se posunovat.
2. Vyjádři svou nejistotu s důvěrou. Nikdy se nedívej na úspěšné lidi a nedomnívej se, že se svou nejistotou jednali sami a bez váhání, beze strachu. Ne, pouze pochopili, že s každým krokem budou dány odpovědi. Takže místo toho, abys předstíral, že víš více, než skutečně víš, začni pěstovat „kulturu průhlednosti“, která urychlí tvoji změnu myšlení. Když nevíš, prostě řekni: „Nevím, ale pokusím se to zjistit.“
3. Poraď se s druhými. Král Šalomoun napsal o hledání rady více než kterýkoliv jiný pisatel v Bibli. Potřebují králové dobré vstupní informace? Ano, určitě! A pouze ti, kteří jsou pokorní a uznají to, jsou úspěšní.
4. Měř svůj úspěch podle výsledku, ne podle splněného plánu. Každý dobrý trenér vstupuje do hry s plánem, ale je ochoten ho měnit kvůli tomu, aby vyhrál. Napiš tužkou své plány, ale perem napiš svou vizi! Dobří vedoucí, stejně jako dobří trenéři, jsou často nuceni opustit nebo pozměnit některé své plány kvůli tomu, aby naplnili vizi. Ti, kteří to dělají, dosáhnou svého cíle.

„…Hospodin, tvůj Bůh, bude s tebou všude, kam půjdeš.“ Jozue 1:9


Když Mojžíš předal „pochodeň“ Jozuovi, mnoho věcí se změnilo. Po čtyřicet let byl Jozue vyučován navigovat a přežívat v poušti, ale nyní byl čas vstoupit do zaslíbené země. A to, co fungovalo na poušti, nefungovalo nutně v zaslíbené zemi. Představ si Jozuovy myšlenky: „Vím toho hodně o putování, ale ne mnoho o válčení.“ Proto mu Bůh řekl: „Buď rozhodný a udatný, neměj strach a neděs se, neboť Hospodin, tvůj Bůh, bude s tebou všude, kam půjdeš“ (Jozue 1:9). Proč Bůh řekl Jozuovi, aby byl rozhodný a udatný? Protože Jozue měl určitě obavy! Všechno v této nové situaci zavánělo nejistotou. Jediná věc, kterou Jozue s jistotou věděl, byla ta, že Bůh řekl: „Běž.“ Proto: „…přikázal Jozue správcům lidu: ,… Připravte si zásobu potravin, protože po třech dnech přejdete tento Jordán a půjdete obsadit zemi, kterou vám Hospodin, váš Bůh, dává do vlastnictví‘“ (Jozue 1:10–11). Umíš si představit myšlenky těch lidí? Otázka: „Ale Jozue, jak přejdeme tuto řeku?“ Odpověď: „Nejsem si jistý, ale za tři dny buďte připraveni jít.“ Otázka: „Ale Jozue, co budeme dělat, až se dostaneme na druhou stranu?“ Odpověď: „Řeknu vám, až tam přijdeme. Jenom buďte připraveni vyjít.“ Umíš si z toho utvořit obrázek? Jako vedoucí budeš vždycky nejistý v mnoha věcech, především když půjdeš na nové území. Ale nikdy si nemůžeš dovolit být nejistý nebo pochybovat ve věci svého povolání, své vize a svého konečného vítězství. A odkud pochází taková jistota? Bůh zaslibuje: „Jsem s tebou.“

„Nevíme, co máme dělat, proto vzhlížíme k tobě.“ 2. Paralipomenon 20:12


Jako vedoucí budeš povolán k tomu, abys činil rozhodnutí ve věci vztahů, peněz, času, hodnot, příležitostí a sporů. A tvá rozhodnutí ovlivní výsledek. A tehdy, v jasném denním světle, bude posuzováno tvé vůdcovství.
Existuje ještě něco, co bys měl vědět; v té oblasti trvá déle rozeznat tvou genialitu nebo hloupost, protože jsi nucen vést po dlouhou dobu, aniž bys věděl, zda jsi udělal správné rozhodnutí. V době, kdy se začne objevovat úroda, je příliš pozdě měnit svůj pěstitelský postup. Musíš čekat až do dalšího období setby.
Co se týče vůdcovství, nejistota je trvalou součástí veškerého posunu dopředu; nikdy neodejde! A navíc, nejistota není známkou špatného vedení, jenom zdůrazňuje potřebu vedení; je to prostředí, ve kterém je nejčastěji objeveno dobré vůdcovství. Když jsi vedoucí, tak si možná myslíš, že bys vždycky měl vědět, co dělat, ale ve skutečnosti se vyskytne pouze několik příležitostí, kdy si budeš úplně jistý. Proto se král Jóšafat modlil: „Nevíme, co máme dělat, proto vzhlížíme k tobě“ (2. Paralipomenon 20:12).
Budeš neustále volán k tomu, abys činil rozhodnutí, i když budeš mít omezené množství informací. Tvým cílem by nemělo být vyřadit nejistotu, ale navzdory tomu rozvíjet schopnost důvěřovat Bohu a být odvážný. Tvým úkolem není odstranit nejistotu; tvým úkolem je povzbudit k jistotě, víře a posunu dopředu uprostřed toho všeho. Když to zvládneš udělat, tak se učíš být vedoucím.

„Ježíš přistoupil a řekl jim: ,Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.‘“
    Matouš 28:18


Billy Graham řekl: „Bible se zabývá jen mimochodem dějinami Izraele nebo systémem jeho morálky. Především se zabývá příběhem vykoupení, které se stalo skrze Ježíše Krista. Pokud čtete Písmo a nevšimnete si příběhu spasení, pak nepochopíte poselství a význam Písma. Jsou takoví, kteří prošli Bibli a našli příběh o Ježíšovi: ,V 1. knize Mojžíšově je semenem ženy. V 2. knize Mojžíšově je velikonočním beránkem. Ve 3. knize Mojžíšově je smírčí obětí. Ve 4. knize Mojžíšově je skálou, do které udeřili. V 5. knize Mojžíšově je největším prorokem. V knize Jozue je kapitánem Pánova velkého množství. V knize Soudců je vysvoboditelem. V knihách Královských je zaslíbeným králem. V knize Nehemiáš je obnovitelem národa. V knize Ester je obhájcem. V knize Jób je vykupitelem. V Žalmech je pastýřem. V Příslovích je mým vzorem. V knize Kazatel je mým cílem. V knize Písní je tím, kdo mě uspokojuje. V prorockých knihách je přicházejícím princem pokoje. V evangeliích je tím, kdo přišel, aby nás našel a zachránil. Ve Skutcích je naším vzkříšeným Pánem. V epištolách je naším zástupcem po Boží pravici. Ve Zjevení je naším navracejícím se Pánem.‘“
V době populární psychologie a rozmanité teologie je stále základem naší víry Kristovo narození z panny, Jeho život bez hříchu, Jeho smírčí smrt, Jeho vítězné vzkříšení, Jeho zprostředkovatelské dílo a Jeho viditelný návrat jako Krále králů. Kristus – neexistuje nikdo Jemu podobný!

„Pojďte za mnou a učiním z vás…“ Marek 1:17

Pokud si myslíš, že nejsi způsobilý být použit Bohem, začni měnit způsob svého myšlení! Když Eliáš povolal Elíšu, tak zrovna oral. Když Ježíš povolal Petra, ten chytal ryby. K tomu, aby mohli následovat Boha, musel Elíša opustit farmaření a Petr musel opustit rybaření. Umíš si představit učedníkovu manželku, jak říká: „Jak zaplatíme účty?“ Následovat Boha je jako stoupnout si na papírový kapesník a objevit pevnou skálu vespod. Ale nikdy neobjevíš tu skálu, pokud nejsi ochoten stoupnout si na papírový kapesník. Když tě Bůh požádá, abys opustil bezpečný základ, který byl součástí tvého života, vezmeš si své obdarování s sebou. Matouš, účetní, vzal své pero a napsal první knihu Nového zákona. Když šel David do Saulova paláce, vzal si s sebou harfu, a následně napsal žalmy, které dnes stále čteme a zpíváme. Proto je důležité vědět, že je to Bůh, který tě volá, a mít to potvrzeno důvěryhodným vedením. Pokud vyběhneš před startovacím výstřelem, budeš vyloučen ze závodu. Když tě Bůh povolá, měj na paměti tyto čtyři věci:

1. Je nutné zaplatit cenu. Pokud jsi ochoten ji zaplatit, pak můžeš mít ty Boží nejlepší věci.
2. Existuje cesta, po které je třeba jít. Každý krok je krokem víry.
3. Existují principy, které je zapotřebí dodržovat. A abys byl požehnán, musíš činit Boží vůli Božím způsobem.
4. Existuje zaslíbení, které tě má podpořit: „…neměj strach a neděs se, neboť Hospodin, tvůj Bůh, bude s tebou všude, kam půjdeš“ (Jozue 1:9).

„A David vstal…“ 2. Samuelova 12:20

David spáchal cizoložství s manželkou jiného muže, přivedl ji do jiného stavu, a potom v pokusu přikrýt svůj hřích, zařídil, aby byl její manžel poslán na smrt. Pak se s ní oženil a myslel si, že bude všechno v pořádku. Ale dítě, které se jim narodilo, velmi vážně onemocnělo. David chtěl zoufale zachránit jeho život a proto: „…hledal Boha a tvrdě se postil, pak šel domů a ležel přes noc na zemi. Starší jeho domu k němu přistoupili, aby ho zvedli ze země, on však nechtěl, ba ani s nimi chléb nepojedl“ (2. Samuelova 12:16–17). Navzdory všem jeho modlitbám dítě zemřelo. Proč Bůh dopustil, aby se to stalo? Bylo to proto, že dítě si zasloužilo lepší rodiče? Nebo kvůli tomu, že Bible říká, že oddělit se a být s Pánem je „mnohem lepší“ (viz Filipským 1:23)? Nemáme jasnou odpověď. Ale víme toto: když učiníš pokání ze svého hříchu a prožiješ Boží odpuštění, musíš vstát a pokračovat ve svém životě. A to udělal David. „A David vstal ze země, umyl se, pomazal se, převlékl si oděv, vešel do Hospodinova domu a klaněl se. Pak vstoupil do svého domu a požádal, aby mu předložili chléb, a jedl“ (2. Samuelova 12:20). V tomto příběhu objevujeme tři důležité věci:

1. Dokud nejsi ochoten dát věci do pořádku s Bohem a s těmi, kterým jsi ublížil, nemůžeš jít s důvěrou dopředu.
2. Dokud nezpracuješ své emoce zdravým způsobem, ať už jde o pocit viny nebo zármutku, zůstaneš zaseklý na jednom místě a připravíš se o radost, kterou má pro tebe Bůh připravenou.
3. Až uděláš tyto dvě věci, pak vstaň a pokračuj ve svém životě.